Nejhezčí pohled na oblohu je za dlouhých zimních nocí. Jarní obloha nám dovoluje pohlédnout na zbytek zimních souhvězdí, která však s prodlužujícím se dnem víc a více po západu Slunce mizí za obzorem.
Velkým a nápadným souhvězdím je Orión, který zapadá na jihozápadním obzoru. Na obloze jej však najedeme snadno. Mezi červeným Betelgeuzem nahoře a modrým Rigelem dole je uprostřed Oriónův pás ze tří modravých hvězd.
Prodloužíme-li pás, najdeme v jednom směru Aldebarana v Býku a v opačném směru Síria ve Velkém psu. Spojnice Rigel-Betelgeuze směřuje k Blížencům. Prodloužená spojnice Bellatrix – Betelgeuze směřuje k Prokyonu v Malém psu.
Nejjasnější hvězdy zimní oblohy jsou uspořádány do šestiúhelníku, v jehož středu je Betelgeuze a na vrcholech leží postupně Rigel, Aldebaran, Capella ve Vozkovi, Kastor s Polluxem, Prokyon a Sírius.
K orientaci na jarní obloze slouží trojúhelník tří jasných hvězd: Regulus ve Lvu, modravá Spica v Panně a oranžový Arkturus v Pastýři.
Nad jižním obzorem jsou patrna již souhvězdí jarní – Rak a Lev, na východě je patrný Pastýř (Bootes) a Panna. Z cirkumpolárních souhvězdí nad hlavou září Velká medvědice, západně Vozka. Pod ojí Velkého vozu najdeme Honicí psy a pod nimi nad Pannou uvidíme matný shluk slabých hvězd - Vlasy Bereniky. Pod Lvem, Pannou a Váhami se táhne při obzoru klikatí Hydra s hlavou vztyčenou k severu.
Bájesloví
Orión byl statný a sličný lovec, jehož otcem byl bůh moří Poseidón a matkou náruživá lovkyně z družiny bohyně lovu Artemidy, a proto měl Orión v Artemidě mocnou ochránkyni. Od svého otce dostal do vínku schopnost pohybovat se i nejhlubšími moři. To ho však vedlo k všelijakým neplechám.
Pronásledoval sličné nymfy Plejády tak dlouho, až uprosily Dia, aby je raději proměnil v nějaká zvířata. Zeus jim vyhověl a proměnil je v holuby a později ve skupinu hvězd na obloze, dodnes nazývanou Plejády. Jindy zase Orión svým chvástáním urazil bohyni Héru, a ta jej za trest dala bodnout obrovským štírem.
Orión sice zemřel, ale na přímluvu Artemidy byl i se svým Psem Síriem přenesen na oblohu právě proti Štíru. Ti dva se dodnes nenávidí. Orión mizí za západním obzorem v době, kdy se na východě objevuje Štír. Souhvězdí Orión je bezesporu jedno z nejhezčích na obloze. Bylo známo už v Mezopotámii.
Tamější kmeny je nazývaly Uru-anna (světlo oblohy). Z tohoto názvu vzniklo jméno Orión, které se dochovalo do dnešní doby.
Popis
Hvězda a Ori, Betelgeuze, je nepravidelná Proměnná. Její poloměr je větší ne vzdálenost Zem od Slunce! Mní se však v obdobích pěti a šesti rok. Její oranžovo červená barva ji dělá nápadným objektem na zimní obloze. Většina ostatních hvězd v Oriónu je bílá a namodralá, nebo mají vysokou teplotu. Tvoří asociaci se společným původem, která čítá na dvě stě hvězd, má průměr 300 LY a je od nás vzdálena 1500 LY. Středem asociace je Velká mlhovina v Oriónově meči, viditelná pouhým okem (M 42). Je to rozsáhlá plynná mlhovina, obsahující celkovou hmotu rovnou 300 slunečních hmot. Představuje zbytky původního mateného materiálu, z něho jednotlivé hvězdy asociace vznikaly zhušťováním.
U hvězdy z Ori v pásu je zářící plynná mlhovina (IC 434), na kterou se promítá záliv tmavé neosvětlené mezihvězdné hmoty. Tomuto zálivu se podle jeho tvaru říká Koňská hlava.
V levém rameni Orióna je modrobílá hvězda Bellatrix - Válenice. V astrologických spisech se můžeme dočíst, že ženy narozené pod jejím vlivem jsou velmi výmluvné.
Ve směru od hvězdy x Ori k nám kolem 20. října přilétá proud částic - původem z rozpadající se Halleyovy komety - Orionidy.
Bájesloví
Toto dávné souhvězdí představuje Lailapsa ležícího u nohou lovce Orióna. Byl darem bohyně lovu Artemidy a byl proslulý tím, že mu nic neuteklo (na obloze zírá jedním okem na Orióna a druhým na blízkého Zajíce). Pro Egypťany byl Velký pes nejdůležitějším souhvězdím na celé obloze proto, že egyptský bůh Anubis měl psí hlavu.
Popis
Souhvězdí Velkého psa nejdeme bez obtíží. Oriónův pás směřuje k jeho nejjasnější hvězdě Síriovi (a CMa). V naších zeměpisných šířkách zůstává blízko obzoru. Neklid vzduchu proto způsobuje, že bliká (scintiluje), zvláště za mrazivých nocí. Řecky "seirios" znamená jiskřící, blikající. Pro Hindy byl bohem deště, Chaldejci ho nazývali Psí hvězda. Síriův hieroglyf se často objevuje v písemných památkách a na stěnách chrámů u Nilu. Jeho východ před Sluncem (heliaktický východ) oznamoval roční záplavy Nilu.
Sírius je nejjasnější hvězda na obloze vůbec. Vysílá 23x více světla než Slunce a je od nás vzdálena 9 LY. Mezi nejbližšími hvězdami do vzdálenosti 11 LY má Sírius největší svítivost. Průměr Síria je 2x větší než průměr Slunce. Jeho povrchová teplota je asi 10 000 K. Má malého průvodce, označovaného Sírius B, je v těsné blízkosti Síria. Se Síria B dopadá do našeho oka 10 000x méně světla než ze samotného Síria. Jeho hmota je stejná jako hmota našeho Slunce, ale jeho objem je 100 000x menší než objem Slunce. Jedná se o degenerovanou hvězdu, kterým říkáme bílí trpaslíci. Do tak malého objemu se smršťují hvězdy podobné našemu Slunci ke konci svého života působením vlastní gravitace.
Bájesloví
Vozka na zimní obloze je řecký král Erichthonios, syn chromého boha Hefaista. Vychovávala jej sama bohyně Athéna, a když dospěl, stal se aténským králem. Proslul tím, že jako první zapřáhl koně do vozu a stal se mistrem v ovládání spřežení. Vůz vynalezl jako nezbytnost, neboť byl po svém otci chromý. Byl to ovšem záslužný čin, užitečný všemu lidstvu, a proto Zeus Erchthonia přenesl po jeho smrti na oblohu, jde ho můžeme jako Vozku vidět dodnes.
Rozhodnutím samého Dia se dostala na oblohu i Capella (Kozička). Je to koza, která svým mlékem kojila malého Dia na ostrově Krétě, kde ho jeho matka skrývala před všepožírajícím Chronosem. Zeus pak kozu z vděčnosti umístil na obloze, kde dodnes září jako nejjasnější hvězda Vozky Její jméno - Amaltea - má dnes jeden z Jupiterových měsíčků.
Popis
Souhvězdí Vozky leží v Mléčné dráze a můžeme je snadno vyhledat. Jeho nejjasnější hvězda Capella je u nás cirkumpolární a můžeme ji i s Kůzlátky e, z a h Aur vidět po celý rok. Capella má stejnou barvu a tedy i povrchovou teplotu jako naše Slunce. Jinak je mezi nimi velký rozdíl. Capella je dvojhvězda skládající se ze dvou blízkých žlutých obrů, vzdálených od sebe jako Slunce od Země. Obě složky nelze rozlišit ani největšími dalekohledy, informace nám poskytuje pouze spektrum hvězdy.
Nejzajímavějším objektem ve Vozkovi je e Aur. Toto Kůzlátko je zákrytová dvojhvězda, jejíž menší složka má v průměru 300 mil. km, kdežto větší složka má průměr přes 4 mld. km. Vešla by se do ní celá naše Sluneční soustava až po Saturna. Je to největší známá hvězda ve Vesmíru. Menší složka svítí, proto ji vidíme. Její obrovský průvodce je však příliš chladný, takže je pro nás neviditelný. Je to zřejmě rodící se hvězda. Vlastní gravitací se poměrně rychle smršťuje, a tím zahřívá své nitro. Teplota nitra i povrchu pozvolna stoupá, těleso bude nejdřív infračervenou, pak červenou prahvězdou. Až teplota ve středu dosáhne 7 mil K, zapálí se tam termonukleární reakce a z prahvězdy se stane normální hvězda.
Bájesloví
Blíženci (Kastor a Pollux) byli synové Dia a spartské královny Ledy. Helena, pro kterou později vypukla trojská válka, byla jejich sestra. Kastor vynikal v lukostřelbě, v jízdě na koni a v krocení divokých koní, Polllux byl zase znamenitým zápasníkem. Oba bratři se zúčastnili plavby argonautů do Kolchidy pro rouno. Během plavby vypukla velká bouře. Plavce se už vzdávali vší naděje, jen pěvec Orfeus neztrácel víru. Začal hrát na svou kouzelnou harfu a prosil bohy o pomoc. Bouře naráz ustala a současně se na čelech obou bratří rozzářily jasné hvězdy. Od té doby je námořníci pokládali za své ochránce. Oba bratři k sobě lnuli takovou láskou, že po smrti jednoho z nich ani druhý nechtěl žít. Proto je Zeus proměnil v souhvězdí zvané Blíženci a nechal je tak navěky zářit vedle sebe na obloze.
Popis
Blíženci jsou zvířetníkové souhvězdí, které leží částečně v Mléčné dráze. Nejjasnější hvězdy Kastor a Pollux jsou si naprosto nepodobné. Bližší a jasnější Pollux je osamocený oranžový obr, bez průvodců a bez zajímavostí. Je to nám nejbližší obr vůbec. Jeho bratr Kastor patří naopak k nejzajímavějším hvězdám na obloze. Dalekohledem jej vidíme jako dvě modré hvězdy (Kastor A a Kastor B) a opodál načervenalého trpaslíka (Kastor C). Hvězdy A a B se oběhnou jednou za 340 roků, kdežto vzdálený trpaslík C potřebuje několik tisíc let, aby obě modré hvězdy oběhl. Každá z těchto hvězd je spektroskopicky dvojhvězdou. Kastor je tedy šestihvězda složená ze tří těsných dvojic.
Nedaleko hvězdy h Gem je otevřená hvězdokupa M35 viditelná za tmavé noci i pouhým okem.
U Kastora je radiant meteorického roje geminid, které lze pozorovat mezi 8. a 15. prosincem (maximum 13.12.). Mateřským tělesem Geminid je asteroid (3200) Phaeton.
Bájesloví
Malý pes je jedním z loveckých psů samotné bohyně Artemis, nebo pes ze směčky Oriónovy. Arabové a Římané viděli v Malém psovi štěňátko
Popis
Souhvězdí Malý pes je pod Blíženci a východně od Orióna. Nejjasnějších hvězda je Prokyon. Snadno ho najdeme, neboť tvoří se Síriem a Betelguze rovnostranný trojúhelník. Je poměrně blízko (11 LY), proto patří k nejjasnějším hvězdám na obloze. Prokyon nemá po obloze rovnoměrný přímý pohyb, ale pohybuje se po vlnovce. To je způsobeno neviditelným průvodcem - malým bílým trpaslíkem. Prokyonův průvodce je 5x slabší než průvodce Síria, a bylo proto velmi nesnadné jej objevit dalekohledem. Nejprve byl zjištěn početně na základě známých zákonů a potom teprve objeven (v r. 1896 na Lickově hvězdárně).
Bájesloví
Velká medvědice (resp. její část Velký vůz) je nejznámější souhvězdí naší oblohy. Jeho sedm nejjasnějších hvězd má tvar vozu nebo též naběračky. Je zajímavé, že řada od sebe oddělených starých národů viděla v tomto souhvězdí podobu medvěda (národy v Mezopotámii, severní Asii, Féničané, Peršané, Řekové, ale i severoameričtí Indiáni).
Řekové vysvětlovali vznik souhvězdí Velké medvědice následovně: Arkádská princezna Kallistó vzbudila svou krásou žárlivost Héry, manželky nejvyššího boha Dia. Proto ji rozhněvaná bohyně proměnila v medvěda a vyhnala do lesů. Marně ji Kallistó prosila, aby ji ponechala lidskou podobu, Héra však byla neoblomná. A tak bývalá princezna bloudila po lesích a bála se divoké zvěře, neboť zapomínala, že je sama divokým zvířetem. Záhy však poznala i strach z lovců a jejich psů. Jednou zahlédla mezi pronásledovateli svého syna Arkase. Přiblížila se k němu a chtěla ho obejmout. Arkas v obraně namířil na matku kopí. V posledním okamžiku zasáhl Zeus, a aby zabránil zlému činu, proměnil i syna ve zvíře - v malého medvěda. Protože však oba měl rád, umístil je na obloze. Velkou medvědici i jejího syna Malého medvěda.
Popis
Střední hvězda v oji Velkého vozu se nazývá Mizar (arabsky pás). Je od nás vzdálena 78 LY. Nedaleko Mizaru je slabší hvězda Alkor, která často slouží ke zkoušce zraku. Malým dalekohledem zjistíme, že Mizar je dvojhvězda. Dalekohledem vidíme tedy hvězdy tři: Mizar, jeho průvodce a Alkor. Avšak každá z nich je dvojhvězda, jedna dokonce trojhvězda. Obě složky jsou však tak blízko sebe, že je lze rozeznat jen spektroskopicky. Mizar je tedy sedmihvězdou. Mimochodem - Mizar byla první pozorovanou spektroskopickou dvojhvězdou (v r. 1889).
Hvězdy Merak (ledví Medvěda) a Dubhe (záda Medvěda) ukazují k Polárce.
Bájesloví
Podle řecké báje Arkas, syn arkádské princezny a nejvyššího boha Dia, byl přeměněn v medvěda v okam*iku, kdy vrhal oštěp na medvědici - svou matku. Bohyně Héra byla velmi pohoršena, že se její sokyně se synem dostala na oblohu. Vyžádala si proto od boha moří slib, že je nikdy nenechá s jinými souhvězdími odpočinout pod obzorem v mořských vlnách. Proto oba Medvědi nikdy nezapadají a musí stále obíhat kolem pólu jako souhvězdí cirkumpolární.
Popis
V tomto souhvězdí je jen málo zajímavých objektů. Nejdůležitější z nich je hvězda Polárka pro svou blízkost k světovému severnímu pólu. Také se jí někdy říká Severka. Polárka je od pólu vzdálena o něco méně než stupeň (necelé dva průměry Měsíce). Proto opisuje kolem pólu malý kroužek.
Stojí za zmínku, že ani pól (bod, kolem kterého se zdánlivě otáčí celá obloha), nezůstává na stejném místě. Opisuje na obloze kružnici jednou za 26 000 let (tzv. Platónův rok). Za 13 000 roků bude pól u hvězdy Vegy v souhvězdí Lyry, Vega se pak stane Polárkou, Za dalších 13 000 let se vrátí severní pól zase na místo, které zaujímá dnes. Tomuto pohybu pólu se říká precese zemské osy.
Polárka má asi miliónkrát větší objem než Slunce. Její jasnost i velikost se pravidelně mění (pulsuje) jednou za 4 dny. Je od nás vzdálena přes 400 LY. Tato obří pulsující hvězda je dvojhvězdou. Její průvodce však nebyl přímo pozorován. Obíhá jednou za 30 let a projevuje se ve spektru Polárky. Ve skutečnosti je to však pětihvězda.
Obrys Malého vozu je tvořen sedmi hvězdami, podobně jako u Velkého vozu. Dvě jasnější hvězdy b a g, které tvoří zadní kola, se nazývají „strážci pólu“.
Bájesloví
Toto souhvězdí prý připomíná velkého kraba, který pomáhal Hydře v boji proti Héraklovi. Jedním z hrdinských činů Hérakla bylo utkání s devítihlavou Hydrou, která žila v bažinách u města Lerny a pustošila okolí. Hydra měla v zápase pomocníka v obrovském krabovi s ostrými klepety. Když se krab zakousl Héraklovi do nohy, střelil po něm Héraklův pomocník pastýř Ioláos šípem a dobře mířenou ranou kraba usmrtil. Hydra se po něm ohlédla a v tom okamžiku jí Ioláos upálil hlavu hořícím stromem. Zatímco useknuté hlavy okamžitě zas narůstaly, upálená hlava narůst už nemohla. A tak krab, který chtěl Hydře pomoci, způsobil vlastně její záhubu. Přesto jej bohyně Héra přenesla na oblohu, protože nadržovala všem Héraklovým nepřátelům.
Popis
Rak je nevýrazné souhvězdí v trojúhelníku hvězd Pollux, Prokyon a Regulus. Je to nejchudší souhvězdí zvířetníku. Kdysi býval Rak nejsevernějším souhvězdím ve zvířetníku, takže v něm bylo Slunce v době letního slunovratu. Nejsevernější rovnoběžka na Zemi, kde Slunce jednou do roka je v nadhlavníku, se dodnes nazývá obratník Raka, ačkoli Slunce je v souhvězdí Blíženců. Tento posun je důsledek pohybů pólu a rovníku - precese.
Nejzajímavějším objektem v raku je otevřená hvězdokupa Jesličky (Praesepe) - M44. JE viditelná pouhým okem jako mlhavý svítící obláček, připomínající rozcuchané seno v jesli*kách. Triedrem rozeznáme jasnější hvězdy. Hvězdokupa je vzdálena 500 LY, má průměr 15 LY a obsahuje přes 100 hvězd.
Po obou stranách Jesliček jsou hvězdy d a g Cnc zvané Oslíci. Jižní Oslík (Asellus australis) je přesně v ekliptice, takže jej Slunce jednou za rok při své pouti po nebeské klenbě zakryje. Druhý Oslík (Asellus borealis) se u Jesliček přiživuje ze severní strany.
Bájesloví
Vyhlášená delfská věštkyně Pýthie poradila kdysi hrdinovi Héraklovi (Herkulovi), aby vstoupil do služeb mykénského krále. Mykény jsou starobylé město na Péloponésu. Dodnes jsou tam zachována zdi královského hradu. Hérakles uposlechl a odešel do Mykén. Tam dostal několik obtížných úkolů. Nejdříve měl zabít lva, který žil v blízkých horách. Lev byl neobyčejně velký a sužoval celý kraj. Hérakles jej našel v jedné jeskyni a omráčil ho mohutným kyjem. Pak ho zardousil a odnesl králi do Mykén. Král se velmi poděsil, jednak z obrovského lva, jednak z Héraklovy síly. Proto vyslal Hérakla za novým úkolem - zabít Hydru. I tento úkol splnil se zdarem. Pro svou velkou statečnost se stal záhy proslulým a nesmrtelným. Byl přijat mezi bohy na Olymp a dostal se i na oblohu. S ním se tam na památku jeho hrdinských činů objevily i jeho oběti: Lev, Hydra a Rak.
Popis
Lev je zvířetníkové souhvězdí, které svým tvarem připomíná krále zvířat. Mezi 11. a 20. listopadem vyletují od hvězdy x Leo meteory roje leonid. Tento roj je pozůstatkem Tempelovy komety a Země se vždy po třiatřiceti letech setkvá s nejbohatším oblakem jejich částic. Tak tomu bylo i v listopadu 1999, kdy u nás bylo bohužel zataženo.
Jasný Regulus je jedním ze čtyř „strážců oblohy“ čili „královských hvězd“. Byly to hvězdy, které na úsvitu dějin označovaly bod letního slunovratu (Regulus), jarní bod (Aldebaran), zimní slunovrat (Fomalhaut) a podzimní bod (Antares). Královské hvězdy rozdělovaly dráhu Slunce (ekliptiku), a tím i rok na čtyři části - roční období.
Bájesloví
V době zlatého věku na Zemi člověk ještě neznal zákony a sám od sebe ctil právo a věrnost. Tehdy sestoupila mezi lidi bohyně spravedlnosti a pořádku, Astraia, dcera Diova. Učila lidi znát řád, spravedlnost a právo. Tehdy prý bylo na Zemi dobře. Potom se však lidé stávali sobeckými, mysleli jen na své osobní zájmy, vymýšleli zbraně, kterými zabíjeli své bližní, a olupovali nevinné. Země byla zbrocena krví a bohové ji opustili. Poslední zůstala Astraia v naději, že se jí ještě podaří odvrátit Diův hněv a zkázu lidstva. Nakonec však i ona Zemi opustila a odebrala se opět mezi ostatní bohy.
Popis
Nejjasnější hvězdou Panny je Spica. V okam*iku, kdy Slunce prochází podzimním bodem v souhvě*zdí Panny, končí léto a nastává podzim. Panna je zvířetníkové souhvězdí, v němž se protíná ekliptika s rovníkem (v podzimním bodě), přibližně uprostřed mezi hv*zdami b Vir a h Vir. Nedaleká g Vir (Arich, Porrima) je pěkná dvojhvězda.
Nejzajímavější objekty v souhvězdí Panny jsou hnízdo galaxií a kvazar označený 3C 273. Hnízdo galaxií v Panně je vzdáleno 60 mil LY. Je v něm přibližně 3000 galaxií, z nichž 2000 spirálních.
Hnízdo galaxií v Panně je význačné tím, že představuje přibližně střed naší Supergalaxie. Místní skupina galaxií, k níž patří naše Galaxie, M31 v Andromedě a magellanova oblaka, je u jižního okraje naší Supergalaxie. Obíháme tedy kolem hnízda galaxií v Panně. Průměr naší Supergalaxie je přibližně 150 mil. LY a obsahuje asi 100 000 galaxií.
Objekt 3C 273 je prvým objeveným kvazarem. Je také prvým kvazarem, u něhož bylo zjištšno velice intenzívní rentgenové záření a záření gama.
Bájesloví
Podle dávné pověsti byl kterýsi chudý pastýř oloupen bratry o své stádečko volů. Toulal se pak jako žebrák světem. Všude viděl, jak musí rolníci těžce pracovat, aby získali potravu pro sebe a své rodiny. Přemýšlel, jak by jim pomohl, až se mu podařilo vyrobit první pluh tažený zvířaty. Přenesl tak tíhu práce na silné voly zapřažené do pluhu a zbavil tím lidi odvěké dřiny. Za to, že lidem pomohl, zvěčnil Zeus prostého poháněče volů na obloze jakou souhvězdí Honáka. Stačí Čechové viděli v tomto souhvězdí jarní oblohy Přemysla Oráče.
Popis
Souhvězdí Pastýře má tvar arabské dvojky začínající u Severní koruny. Ve spodním obloučku dvojky je uprostřed jasný oranžový Arkturus, který spolu s Vegou je nejjasnější hvězdou severní oblohy. Arkturus byl první hvězdou pozorovanou za dne dalekohledem (v r. 1635). Je nápadný právě svou oranžovou barvou a ve srovnání se Sluncem je to pravý obr, jeho objem je totiž 10 000x větší než objem Slunce. Je od nás vzdálen 36 LY. Má rychlý vlastní pohyb po obloze - posune se za 800 roků o průměr Měsíce.
Hvězda e Boo (zvaná Izar) je pokládána za nejkrásnější dvojhvězdu na obloze. Proto se jí také říká Pulcherrima (lat. nejkrásnější). Jasnější žlutá složka má ve vzdálenosti 3“ slabšího modrého průvodce. Rozlišíme je i malým dalekohledem. Ze spektra soudíme, že žlutá složka sama je dvojitá, takže Pulcherrima je vlastně trojhvězdou.
V severní části Pasýře leží radiant, z něhož 3. ledna vyletují meteory zvané bootidy. Častěji se však pro tento meteorický roj z počátku ledna užívá názvu kvadrantidy. Ve starších dobách bylo totiž v míst radiantu souhvězdí Zední kvadrant, které dnes už neexistuje.
Bájesloví
Severní koruna byla původně čelenka nebo královská korunka Ariadny, dcery krétského krále Mínoa. Ten dal zbudovat labyrint pro svého nevlastního syna Mínotaura, kterého chtěl ukrýt před světem, neboť měl lidské tělo a hlavu býka. Tomuto netvoru byli předhazováni za oběť chlapci a dívky z Atén. Mezi obětovanými chlapci měl být jednou i syn aténského krále Théseus. Poněvadž se zalíbil Ariadně, dostal od ní klubko nití, aby v labyrintu nezabloudil, a meč, který měl Mínotaura zabít. Théseovi se podařilo obludu zdolat a i s Ariadnou uprchnout před hněvem krále na ostrov Naxos. Tam však Ariadnu zanechal a odplul do Atén sám. Ariadnu si pak vzal za ženu bůh Dinýsos a daroval jí překrásnou čelenku, aby ji potěšil v jejím stesku po Théseovi. Po Ariadnině smrti vyhodil Dionýsos její čelenku na oblohu, aby ji už žádná žena nemohla nosit. Drahokamy se proměnily ve hvězdy a září na obloze jako souhvězdí Severní koruny.
Popis
Nejjasnější hvězda Gemma (drahokam) je vzdálena 65 LY a z jejího spektra soudíme, že kolem ní obíhá neviditelný průvodce s oběžnou dobou 17.5 dne. Hvězda R CrB je proměnný veleobr. Je pozorovatelná i malým dalekohledem. Po určitou dobu její jasnost zůstává stejná, načež prudce klesne, takže je pak viditelná jen velkým dalekohledem. Občas tento hvězdný veleobr vyvrhává obrovský oblak plynů bohatých na uhlík. Zastíní-li tento oblak hvězdu, pozorujeme prudký pokles její jasnosti. Uhlík vzniká hluboko v nitru R CrB termonukleárními reakcemi z hélia.
Hvězda T CrB také občas exploduje a vyvrhuje množství plynů. na rozdíl od R CrB se při každé explozi velmi zjasňuje. Říkáme jí rekurentní nova. Poslední vzplanutí pozorovali astronomové roku 1946, avšak exploze pozorovaná v onom roce se ve skutečnosti odehrávala v době, kdy řekové zvítězili u Marathónu nad přesilou Peršanů.
Bájesloví
Krasavice Berenika byla egyptská královna. Když její manžel král Ptolemaios byl na nebezpečné válečné výpravě proti Asyřanům, slíbila Berenika bohyni Venuši darem své krásné vlasy, vrátí-li se manžel z boje živ a zdráv. Když se král z boje šťastně vrátil, dostála Berenika svému slovu a obětovala nádherné kadeře ve Venušině chrámu. Druhého dne se královniny vlasy z chrámu ztratily. Strážcové chrámu měli být přísně potrestáni za nedbalou službu. Zachránil je však královský astronom, řek Konon z ostrova Samu. Konon ukázal rozhněvanému králi ztracené kadeře na obloze. Prý sama Venuše je umístila mezi hvězdy. Polichocený král i královna tomu uvěřili a chrámovým strážcům jejich nedbalost prominuli. Ale astronomům přibylo na obloze další souhvězdí - Vlasy Bereniky.
Popis
Pouhým okem v něm mnoho hvězd neuvidíme. Podíváme-li se však triedrem, spatříme velké množství nepravidelně rozhozených hvězd. Tyto hvězdy patří k naší Galaxii a jsou od nás vzdáleny desítky světelných let. Avšak ve vzdálenosti 350 mil. LY je velká skupina tisíce cizích galaxií - hnízdo galaxií. Bohužel, lze je pozorovat jen velkými dalekohledy.
| Co nabízí jarní obloha? |
| Text Zdeněk Coufal |
| Foto Archív |