Galerie

Zpět na seznam akcí

Vernisáž výstavy Aleše Locha a Filipa Langa

Aleš Loch – grafické listy, Filip Lang – obrazy. Součástí zahájení výstavy bude videoinstalace a zvuková kompozice – Radek Kea Herold – Kruhotaje.

Aleše Locha a Filipa Langa spojuje citlivost, tvrdošíjnost, umanuté stání si za svým. Oba jsou silné osobnosti. solitéři (s rozhledem, s vědomím toho, co se děje kolem), oba jsou vnímatelní jako osobnosti záhadné (ne však ve smyslu tajemného hradu v Karpatech v bouřce a v noci).

Aleš je absolvent Zlínské soukromé vyšší odborné školy umění. Zabývá se především grafikou, občas také tvorbou objektů. Je básnivý mudrlant, špekulant, alchymista a vynálezce na poli výtvarného umění.

Filip je, co se týká výtvarného vzdělání, autodidakt. S výtvarným uměním se od dětství setkával nejen na stránkách obrazových publikací a na stěnách bytu doma, ale měl možnost poznávat malíře i na živo – např. S. Slovenčík, Z. Macháček. Zabývá se malbou, fotografií. Spíš než krajinář je projektant konstrukcí barevných hmot očima z krajiny sejmutých a do plochy malířského plátna vtlačených.

V dřívějších Filipových obrazech by se dalo vystopovat okouzlení tvorbou malířů J. Johna, M. Raného či A. Kovalové. To ale bylo. V posledních plátnech („Slunečný cyklus“ 11-ti obrazů) dochází k posunu. Posunu v barevnosti i v rukopise. Dříve výrazný malířský rukopis – dělené štětcové traktování plochy, pastózní nánosy špachtlí nahradila jemná splývavá malba. Geometrizovaná krajina svítí v zářivých kompozicích.

Sérií grafických listů nazvanou „Uvnitř nebo vně skleněným kladivem“ Aleš Loch úspěšně ukončil studium na Zlínské škole umění. K výsledným obrazům tištěným technikou akvatinty a doplněným slepotiskem dospěl Aleš podobně jako Filip geometrizovaným kreslením konkrétních objektů či krajin. V zdánlivě plošném charakteru grafik existuje podle slov Aleše Locha vnitřní prostor – autonomní svět v rámci plošného obrazu. U Aleše lze vysledovat příbuznost s některými aspekty tvorby M. Duchampa.

Aleš Loch má kromě zraku u výtvarného tvůrce tolik důležitého také nos. Nos na to správné (u zmíněného souboru grafik se projevil při nalézání poškrábaných či jinak „jetých“ matric a výběru 20 let starého akvarelového papíru). U Filipa Langa funguje vedle očí i citlivé ucho – hudba je pro jeho práci velmi důležitá. Ani ne písně, jako spíše zvukové kompozice ovlivňují jeho vnímání malíře. Setkání grafických a malířských přetaveb reality Filipa a Aleše je možné vnímat jako vizuální korespondenci dvou autorů spřízněností donucených k šťastnému setkání.

Pozvánka na vernisáž - stáhněte si ji, je fakt moc pěkná (PDF 146 kB).

Pavel Preisner