Astronomický tábor Vlčková 2007
Valašské Meziříčí vs. Vlčková (Zlín)
Dva astrotábory, které jsou tak odlišné, že je téměř nelze porovnat. Oba jsou krásným prázdninovým zážitkem a oba jsou určeny pro ty, kteří mají zájem o přírodní vědy. Tím ale veškerá podobnost končí. Zatímco tábor ve ValMezu je pořádán ve městě přímo na hvězdárně, a to se všemi výhodami i nevýhodami, které město přináší, tak tábor ve Vlčkové se koná v táborové základně obklopené lesy, a tudíž na první pohled připomíná klasický tábor.
Hvězdárna ve Valašském Meziříčí je největší hvězdárnou široko daleko, což se podepisuje na komfortu, který poskytuje. O splachovacích záchodech, vždy teplé vodě ve sprše, či měkkých postelích se táborníkům ve Vlčkové může jenom zdát. Na druhou stranu ve ValMezu táborníci nesmějí opustit areál hvězdárny po celou dobu konání tábora kromě doby oběda, což je částečně kompenzováno velkou hvězdárenskou zahradou, kde se dá dělat spousta věcí a občas si zahrát nějakou tu bojovku nebo fotbal. O jídlo netřeba se starat. Každé ráno jsou k snídani čerstvé koblížky, šátečky nebo koláčky, právě přivezené z pekárny. K obědu, jak již jsem se zmínil, teplá jídla v příjemné restauraci a k večeři nějaký ten namazaný chléb. Mezitím ovoce, jogurty nebo zmrzlina. Jedno se ValMezu upřít nedá: nikdy jsem neměl hlad.
Obrovskou výhodou je také přednáškový sál s projektorem a PC s internetem, kde je možné během přednášek řešit spánkový deficit, se kterým se během tábora setká asi každý účastník. Nepostradatelnou součástí táborového vybavení jsou samozřejmě dalekohledy. Táborníci mají k dispozici monary na stativu a dalekohled Carl-Zeiss Coude s 15 cm čočkou. V kopuli je také PC s internetem, takže vyhledat jakýkoliv objekt není problém – tedy pokud na to dalekohled stačí a jsou dobré podmínky.
Abych pravdu řekl, tak toto je první velký problém ve ValMezu . I když je jasno, tak slabší objekty téměř nejsou pro rušivé osvětlení a špinavý městský vzduch vidět. Ten, kdo jede do ValMezu poprvé je asi nadšen, ale pak zjistí, že už ho nebaví stále se dívat na to samé. Kromě toho musím vytknout starou zasekávající se kopuli. Pokud tedy někdo zkušenější jede na tábor do ValMezu kvůli astronomii, bude asi zklamán.
Co se týká táborníků, tak ti jsou téměř striktně rozděleni na mladší a starší a ti pak v častém osobním volnu tráví čas společně. Vedoucí jsou pouze dva plus několik dalších odborných pracovníků, kteří mají na starost přednášky, a paní Stromšíková, která se stará o pořádek a jídlo.
Zkrátka Valašskomeziříčský tábor, to je klídek a pohodička s luxusním zázemím, ale bez akčnosti a adrenalinu.
Naopak právě táborové hry jsou největším plusem vlčkovského tábora. Velký počet vedoucích poskytuje potenciál pro vymýšlení mnoha zajímavých her. Nechybí ani noční hra, která může skončit až ráno. Musím se přiznat, že jsem nečekal, že budeme uprostřed noci posláni do terénu, abychom hledali v lese stanoviště pouze podle mapy a soustředili se na složitý příběh, kde hlavní roli hrají pavouci. Nezapomenutelná byla také psycho hra, která bude příště určitě propracovanější. Protože jsem na táboře strávil pouze druhý týden, mohu si pouze domýšlet, jak vypadal „inverzní den“ nebo jiné aktivity.
Dopolední program vyplňovaly přednášky. Velmi se mi líbil jejich systém: jedna přednáška pro astronomy začátečníky, jedna pro pokročilé a jedna alternativní, přičemž každý účastník si mohl libovolně vybrat, které z nabízených témat ho zajímá. Ani jednou se mi nestalo, že bych si nevybral, naopak – někdy jsem se chtěl zúčastnit dvou přednášek. Tento model podle mě jednoznačně vítězí nad modelem používaným ve ValMezu, kde je i několik povinných přednášek denně, přičemž téměř každá alespoň někomu musí připadat nudná, už kvůli věkovým rozdílům účastníků.
Další velmi podstatné plus tábora ve Vlčkové je téměř ničím nerušená „noční tma“, tak důležitá pro astronomická pozorovaní. Táborníci mají k dispozici sice jen obyčejné monary, se kterými je vyhledávání objektů pro nezkušeného pozorovatele téměř nadlidský výkon, ale pozorovací podmínky umožňují vidět i slabé difúzní objekty. Pozorovatelé jsou rozděleni do několika skupin, komunikujících vysílačkou, přičemž každá skupina pozoruje jiný typ objektů (např. meteory, zákryty, proměnné hvězdy nebo mlhoviny a galaxie).
Když to shrnu – kdo chce na obloze opravdu něco hezkého vidět a dozvědět se zajímavosti z oblasti přírodních věd nebo má chuť oprostit se na dva týdny od ruchu města a proběhnout se po lese, měl by zvolit tábor ve Vlčkové. Naopak – kdo si potrpí na komfortu, který město poskytuje, dobrém jídle nebo kdo nevyžaduje moc pohybu, pravděpodobně zvolí tábor ve Valašském Meziříčí.
Přeji dobrou volbu všem mladým astronomům při výběru prázdninového dobrodružství.
Ondřej Procházka
|